Kruvalská princezna - 3. kapitola

Není to sen. Je to pravda, protože i přes absenci sebevědomí je možno býti dobrým a schopným kouzelníkem. A Is taková je, tak proč ne?

Když se ten večer konečně dostala do postele, přemýšlela, proč zrovna ona musí mít tak šílený život. Turnaj tří kouzelníků a ona v něm. Samozřejmě, nejdřív ji bude muset také vybrat Ohnivý pohár, ale ta šance byla děsivá až velká. V Kruvalu to byla tradice, vybrat předem ty nejlepší. A ona mezi nimi byla. S Viktorem a Markem, dalším klukem ze sedmého ročníku. Netušila, zda do toho vůbec chce jít, ale odmítnout něco takového nešlo.

Proč zrovna ona? Jak někoho mohlo napadnout nominovat zrovna ji? Nechápala to. Nikdy si nepřipadala ničím výjimečná, možná jí jen lektvary šly lépe než ostatním. Ale jinak by se vždy označila jako ta průměrná. Ano, nic výjimečného na mě není, tak klid, říkala si pro sebe.Pohár tě nevybere a čeká tě naprosto klidný rok. Jenže i to mělo háček. Bradavice. Jako malá holka tam strávila hodně časů, kdy se loudala po hradě a jeho okolí. Přesto tam nenastoupila. Do školy, kde učí její otec… a studuje její bratr. Možná ji to trápilo mnohem více než všechno, co by ji čekalo v turnaji, ať by to bylo cokoliv. Nevěděla, jestli její bratr o ní vůbec viděl, pravděpodobně ne. Ona sama ho zahlédla jen tehdy, kdy se vydala do mudlovského světa a skrytě ho pozorovala. Jen jednou měla vůbec šanci s ním promluvit - jednou v ZOO, ale pak se stalo něco, co doteď nechápala a všechny její šance se rozplynuly jako přízemní mlha.

Ale takhle… být mu na blízku po většinu roku. Netušila, jak to vůbec zvládne. Nepochybovala o tom, že on si ji ani nevšimne - je z Kruvalu a ještě dcera ředitele Zmijozelu, proč by se s ní měl bavit? Protože jsi jeho starší sestra, kterou nikdy neviděl a ani o ní neví. Ano, skutečně pádný důvod, který jen ještě víc rozdmýchal její obavy. Ale nemohla s tím nic dělat, vůbec nic. Zbývalo jí jen jediné - přežít to a postavit se tomu, ať ji čeká cokoliv. Tohle bude ještě zajímavý rok…

Další ráno bylo chladné. Nad školou visely tmavé mraky a zdálo se, že každým okamžikem se obloha roztrhne. Nevadilo by jí to. Ať se nebe roztrhne, všechny pohltí temnota… ona se nevyspalá nimrala ve snídani a zírala na svůj rozvrh. Po tom, co minulý rok složila konečně zkoušky náležité úrovně, si myslela, že další rok bude mít méně nabitý. Jenže se zmýlila, a tak teď koukala na kus pergamenu, který jí sliboval, že se do odjezdu do Bradavic může rozloučit s volným časem. A možná i se spánkem, pokud bude dostávat počet úkolů úměrný počtu hodin.

"Dobré ráno." Vzhlédla. Viktor se posadil naproti ní a na rozdíl od ní vypadal, že v noci i spal.

"Dobré," pokývla hlavou a nedokázala potlačit zívnutí.

"Špatně jsi spala?" Zamračil se a bedlivě ji pozoroval.

"Tak trochu. Asi by se mi spalo lépe, kdybych věděla, že následující měsíce nebudu trávit v jednom hradu společně se svým otcem a bratrem." Usrkla kafe. Normálně ho nepila a chutnalo odporně, ale nechtěla usnout hned na první hodině.

"Aha," hlesl jen, netušil, co jí na to říci. Ale nedostatek spánku s ní dělalo své, a tak mluvila dál.

"Můj otec mě navíc pravděpodobně stáhne z kůže, pokud zjistí, že jsem nominována do turnaje. A můj bratr o mně pro jistotu ani neví." Dopila hrnek. Ten kofein na ni měl zatraceně špatný vliv. Ale tohle byla realita - krutá a neúprosná. A pokud ji pohár vybere… tak ať to ji Merlin chrání. To by se ani neděsila jakéhokoliv kouzelného tvora, kterého by během turnaje mohla potkat. Ale její otec, to bylo něco naprosto jiného a i přes ten stálý předstíraný klid byl rozhodnut ji ochránit od všeho, co bylo podle něho až moc nebezpečné. A jak moc by mohlo být nebezpečné toto, když byl turnaj i na několik staletí zakázán?

Zazvonilo. Dopila kafe, popřála Viktorovi hezký den, a pak se vydala na první hodinu. Lektvary ve sklepení. Alespoň něco, co ji bavilo a nemusela se vztekat nad tím, že tu kletbu napoprvé nesešle či omylem rozbije okno, jak se jí často stávalo. Ale hodina strávená nad kotlíkem by ji mohla aspoň trochu probudit.

Když konečně došla do učebny, něco jí připadalo špatně. Nikdo kromě ní tu nebyl, přitom ale byl nejvyšší čas, aby se člověk dostavil na hodinu.

Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil postarší profesor. Všechny vlasy mu už vypadaly, kulhal a kamkoliv vešel, tam sebou nesl vůni různých bylin.

"Dobrý den," pozdravila ho, stále zmatená z toho, že je tu sama. Jenže profesora to vůbec neznervózňovalo. Pokývl jí hlavou na pozdrav, a pak přesunul ke skříni. Vytáhl z ní knihu, těžkou a zaprášenou.

"Pojď sem, Isabel." Přešla k němu. Kniha byla na první pohled velmi stará, vazba porušená a ohmataná.

"Víš, co je to za knihu?"

"Nevím, pane profesore." V životě ji neviděla. Nespatřila ani její název, tak si nemohla být jista, zda se jí do ruky nedostalo nějaké jiné vydání, ale pochybovala o tom.

"Je to sborník všech užitečných lektvarů do turnaje, které kdy byly použity. Ať šampiony Kruvalu či těch z Bradavic či Krásnohůlek, na tom nezáleží. Je to důkaz toho, že v lektvarech je neobyčejná síla." Najednou pochopila. Proč je tu sama i ten šíleně nabitý rozvrh. Zdálo se to logické, proč by jinak kruvalští šampioni byli vybrání předem, kdyby neměli být připravováni na turnaj?

"Strana 358. Přísady najdeš ve skříni."

Měla pocit, že ten den se táhne neuvěřitelně dlouho, kdy se večer konečně dostala do postele. Připadala si neuvěřitelně unavená. Výuku měla až do večeře, většinou ve formě soukromých hodin. A když se konečně střetla se ostatními lidmi ze svého ročníku, stejně dostala svou vlastní práci. Nebyla si ani jista, zda kdy předtím kouzlila víc než dnes. Uvařila dva složité lektvary, přičemž ten druhý málem pokazila a nechybělo málo, aby celá učebna vyletěla do povětří, naštěstí se ve správnou chvíli i to dalo zachránit. Přetrpěla nitrozpyt, i když upřímně netušila, v jakém případě se jí bude hodit nitrobrana. Učila se ji už dříve a se svými schopnosti byla spokojená - vynikajícímu nitrozpytci konkurovat nedokázala, ale kolik takových po světě chodilo?

A potom všechny ty kletby, kouzla a štíty… dostala jich celý seznam, o polovině z nich v životě neslyšela. Dnes postupně začala s prvními třemi. Jedno kouzlo pochopila, i když jí fungovalo se střídavými úspěchy, štít jí vůbec nešel, a tak během hodiny musela vydržet nespočet kousacích kleteb. Jedinou kletbu ovládla hned, ale nebyla si jista, zda to nebylo jen kvůli tomu, jak moc naštvaná byla.

Pochybovala, že si bude zítra něco vůbec pamatovat. Ani netušila, jak tohle všechno přežije, jestli to takhle půjde necelé dva měsíce… tak to dost možná zemře vyčerpáním ještě před turnajem.