Snad spíše epilog než poslední díl? To, co mělo přijít, přišlo. Ale co když to vlastně nic neznamená?
Nikdy neměla ráda úplňky. Jako malá se jich bála. Vždycky tu byl někdo, kdo jí vyprávěl strašidelné příběhy. O vlkodlacích zabíjející malé holčičky a o stařenách koupající se v krvi panen. A když vyrostla… některé příběhy se změnily ve skutečnost a o to hrozivější byly. V ten den bylo nebezpečné chodit ven. Zkoumat zákoutí lesů a sbírat bylinky. Ráda to dělala, tančila po lukách pokrytých rosou, ale o úplňku… mohla se jen tiše blížit s hůlkou připravenou a srdcem v krku. Nikdy neměla vlkodlaky ráda, o to méně, když poprvé spatřila, jak takový tvor zabíjí. Takové krutosti nebyla sama schopna a vždy raději zabíjela čistě, než aby po ní zbyla kaluž krve. Ale teď úplněk nenáviděla ještě víc. Možná byla smrtijedka, ale smrti se bála jako každý normální člověk. Nevědomí, co přijde. Říkalo se, že se člověk pak potká s těmi, kteří svět opustili už předtím… přemýšlela, jestli znovu uvidí své rodiče, bratra i všechny, které zabila… odpustí jí?
Nevěřila tomu. Ale přesto, po těch všech letech, je chtěla vidět. Svého malého bratříčka, sevřít ho v náručí a omluvit se mu za vše, co kdy udělala… Obejmout matku, otce, omluvit se za to, že je zklamala. Že se stala tou Potterovou, jakou se od ní očekávalo od jejího zařazení do Zmijozelu. Že nechránila jako zbytek, že zabíjela a zkoumala černou magii. Ale teď bylo moc pozdě, když v doprovodu dvou bystrozorů sestupovala po schodech ze svého pokoje. Skutečně to bylo sídlo Blacků.
Nechala se vést bez odporu, věděla, že by to nemělo cenu. Opatrně scházela příkré schody, i když to s rukama svázanými za zády šlo jen těžko. Cítila pohledy v zádech, když prošla přízemím, okolo členů řádu. Některé znala, jiné nikoliv, ale všichni se na ni koukali s opovržením. Nedivila se jim. Smrtijedka a usvědčená z takových zločinů… šla dál, až vyšli před dům. Bystrozoři ji pevně chytli, a pak se s ní přemístili.
Byla to jedna z těch částí Ministerstva, kam se někdo jen tak nedostane. Nebyla ale až tak odlehlá, slyšela odtud ruch a šum z Atria. Bystrozoři od ní odstoupili a ona tam stála sama. Srdce měla v krku, ale čekala. Slyšela volání, ale to jí trápilo mnohem méně, než vědomí toho, co přijde.
A pak ji někdo popadl za ruku a vedl ven. Oslnilo ji světlo, když vystoupila, a pak spatřila ty kouzelníky. Neuvěřitelně moc lidí, ani netušila, jak se jich tolik sem mohlo vejít. Veřejná poprava se vším všudy, když ji někdo donutil si kleknout a položit hlavu na podstavec. Slyšela hlas, který předčítal její zločiny - jen ty nejhorší, samozřejmě, neboť toho udělala mnohem, mnohem víc. Slyšela, jak ji odsuzují k smrti a jak někdo vytahuje meč - ozvalo se nadšené volání davu. Zavřela oči a přála si, aby to měla rychle za sebou.
"Kath!" uslyšela ten hlas. Jeho hlas. Zvedla oči a spatřila ho. Netušila, co tu dělá a proč. Proč se probíjí davem směrem k ní. Severus… po tom všem. Chtěla něco vykřiknout v odpověď, ale nemohla. Kdosi jí sklonil hlavu a ona viděla jen podlahu pod sebou. Pak se ozval švih. Táhlý a dlouhý a jí ta vteřina připadala nekonečně dlouhá. A pak už nebylo nic.
Zvony nezvonily, když z ní vyprchal život a její hlava dopadla na zem. Nezvonily ani, když ji ukazovali kouzelníkům. Nezvonily vůbec. Nezasloužila si to - proč by měla. Smrtijedka, ta špatná, kdysi poražená strana, která se má znovu stát poraženou. V ten moment nikdo netušil, jak špatné je to očekávání. Tehdy ne. Válka byla před nimi a přitom ji již zažili. Přicházela znovu a byla horší než kdysi. Mohli zabít jednu osobu, nezabili všechny. Jen tím někoho pozvedli a černá magie znovu nabyla své síly a smrtijedi bojovali po boku svého Pána. Padly Bradavice, padlo Ministerstvo. Padli ti, co se odvážili vzdorovat, ti, co ji poprali. Každý z nich pro něco bojoval, každý měl své důvody a své určení. Věštba se nenaplnila. Jen kvůli ní někdo umřel. Ale tak to již bývá, i u kouzelníků. Zemřít pro názor, zemřít pro to, v co věříme a v co jsme vychováni společnosti. Umíráme, protože válčíme.
Prečítal som to jedným dychom, nemohol som sa odtrhnúť od textu. Veľmi ma to bavilo. Napísala si to absolútne geniálne! <3 Prišla si s pohľadom z opačnej strany, vždy som túžil po tom, ako to vidia smrtijedy (u nás smrťožrúti :D) Od začiatku som vedel, že to bude mať asi takýto koniec, že si válka vezme do svojich rúk i Katherine. Ja, Severusa som mal rád aj v knihách, vždy ho Harry považoval za toho zlého, ale ukázalo sa, že nad ním bdel a chránil ho kvôli láske k jeho mame. Koľko musel v živote obetovať, napokon i sám seba. V skutočnosti som ho obdivoval za silu, ktorú mal na to, aby dokázal byť na oboch stranách vzájomných nepriateľov. Veľmi by ma zaujímalo, aký mal Severus život, myslím od jeho detstva až po to, keď sa stal služobníkom Temného Pána. Aj keď by to niekto napísal iba fiktívne, rád by som si to prečítal. Rowlingová nám ukázala pár momentov z obdobia, keď študoval spolu s Jamesom, Lily, Siriusom, Lupinom na Rokforte (Bradaviciach), ale to boli iba také útržky, you know, nechcela by si nejaký ucelený príbeh o tom, aký Severus bol počas celého svojho života, nahliadnuť do jeho myšlienok a pocitov?
OdpovědětVymazatBellatrix som nenávidel, keď zabila v päťke Siriusa, ugh Siriusovu smrť som znášal naozaj zle, pretože to bola jedna z mojich najobľúbenejších postáv. No, ehm, trochu si ma zaskočila so scénou medzi Bellatrix a Katherine. Sex medzi ženami som čítal po prvý raz, naznačila si ho síce okrajovo, ale oh, it's kinda hot in here :D
Katherine si získala moje sympatie, bojovala vo vnútri so svojimi dvoma stranami. Nakoniec však dala Profesorovi kľúč od Severusovej cely, čím dokázala, že tá druhá – lepšia strana v nej zvíťazila. Posledný odsek si zakončila myšlienkami, ktoré vo mne vyvolali obrovskú silu. Hlavne konečné dve vety...
Túto poviedku som si užil, bolo milé zaspomínať si na všetkých tých ľudí, na známe kúzla, hlavne som rád, že mám to všetko ešte stále uložené v pamäti, predsa, je to už nejaká tá doba, kedy som naposledy čítal knihy a videl filmové spracovanie. Mal by som si to všetko oprášiť, hmm, to aby som nahovoril niekoho na HP maratón :D
Btw, keď som na twitteri registroval niečo v zmysle - Voldemort is Our God of sex :D No, tak teraz už mi je to jasné :D Vieš, ja som nikdy nečítal poviedky z prostredia HP, takže toto je moja premiéra, no a ehm, nečakal som, že Voldemort bude až taký, ako to správne vyjadriť... drsný a sexu chtivý :D
Pri tej scéne, keď ju povrazmi priviazal o posteľ, som vypúlil oči ako idiot a potom som už ani nedýchal :D Holy fuck, ten vosk .... Žeriem tvoje nápady, si originálna, rozprávanie a opisy milujem viac než dialógy, takže pre mňa si dokonalá autorka ;) Love you, Elizabeth <3 Mám pocit, že tvojej tvorby sa nikdy dostatočne nenabažím, pretože vždy prídeš s niečím novým :)