Kruvalská princezna - 19. kapitola

Pamatujete na jednu takovou událost v mezičase o Vánocích? :)

K jejímu překvapení na ni počkali. Stáli v chodbě před učebnou a pozorně naslouchali, jako kdyby se každou chvílí měl z učebny ozvat řev a křik. Což se k údivu všech nestalo a slečna Snapeová z místnosti vyšla v dobré náladě, čímž si vysloužila několik zkoumavých pohledů.

"Stalo se něco?" zeptala se opatrně Hermiona, když k nim přešla.

"Mělo se něco stát?" pohlédla na ni Is s úsměvem.

"No, já ne, že…," začala studentka Nebelvíru opatrně, ale k podstatě věci se jaksi nedostala.

"Můj otec vypadá jako přerostlý netopýr, všichni si myslí, že bych měla být stejně jako on čistokrevně zmijozelská a on by měl být zlý, nechápající a tak podobně. Tohle jsi myslela?" otočila se na ni. Snažila se to vzít nadhledem, možná i se smíchem, i když se jí to až tak nepodařilo, protože to byl prostě a jednoduše jednoduchý fakt, s kterým se potýkala celý život. Pořád lidem vysvětlovat, že to tak není, že její otec je skutečně normální a v rámci možností má i naprosto normální rodinu.

"Promiň," hlesla dívka nakonec, ale Isabella nad tím mávla rukou.

"Nech to plavat," pousmála se.

"Is? Díky za ty lektvary," ozval se po chvíli její bratr.

"Nemáš za co. I když bych nevěřila, že někdo může být tak nepozorný," zavrtěla hlavou a povzdechla si.

"Nepozorný? Já se snažím, ale…," pokusil se odporovat, ale stačil jí jediný pohled, aby s tím přestal. Holt ne jenom barvu vlasů zdědila po otci.

"Kdybych nevěděla, že je Malfoy takový debil, klidně bych si, podle toho, jak na něj furt koukáš, myslela, že spolu chodíte," pohlédla na něj vážně a nemohla neslyšet zakuckání zrzka. Že by? Ne, tu myšlenku zaplašila velmi rychle. Nikdy proti těmto vztahům nic neměla, ale dovolila si soudit, že by je poznat dokázala. A její bratr byl studenej jako Kruval uprostřed zimy.

"Já ale na něj nekoukám!" ohradil se. Jen pokrčila rameny.

"Když myslíš." Tušila, že ho její úsměv provokuje, že by něco nejradši řekl, že on rozhodně nechodí s někým takovým jako Malfoy. Její malý bratříček prostě nevěděl, že za pravdu se každý pere, a nebýt Hermiony, bylo by to ještě hodně zajímavé.

"Takže… tvému otci nevadí, když se bavíš s námi?" otočila se na Is. Ta zavrtěla hlavou.

"Není to rozdělení podle kolejí už nuda?" povzdechla si. "Nevadí mu to, myslím, že je radši než abych chodila za Malfoyem. Nebo Zabinim." Dál se nedostala, neboť všichni uslyšeli něčí chvatné kroky, které se rychle přibližovaly. Za další zatáčkou na ně už vykoukla hlava jednoho ze studentů Kruvalu.

"Uch, tady jste," dostal ze sebe chlapec, "Karkarov svolal schůzku na loď," vysvětlil. Oba dva to překvapilo, ale teď nebyl čas na otázky, jak správně vycítili. Jen pokývali, a pak se obrátili k nebelvírským.

"Zase jindy," usmála se na ně Is. "Jo a nekoukej na něj tolik," otočila se se smíchem ještě na Harryho.

Potom ji odtáhl Viktor a společně s Pasim - tak se ten poslíček jmenoval - se vydali na loď. Svižně a rychle, tušili, že zdržovat to by jim nijak nepomohlo. I když ani věděli, co ředitel vlastně chce, mohla by to být jen nějaká absolutní kravina, ale vzhledem k faktu, že bylo zrušeno vyučování a celá výprava se již těšila na klidný den bez dozoru, to bylo přeci jen poněkud zvláštní. A jak vidno, tak se spletli, a překvapilo to všechny, kteří se sešli na palubě lodi. Někteří stále rozespalí, jak se rozhodli strávit den v posteli, někdo se udýchaně přiřítil, kdo ví odkud, a někdo měl jaksi oblečení naruby. No co, měli se přeci seznámit se zdejšími studenty.

Isabella s Viktorem rozhodně nedorazili jako poslední. Sehnali místa v závětří, v relativním klidu a trochu stranou od ostatních, třebaže i tak mohli vidět na místo, u kterého se odhadovalo, že právě tam zamíří Karkarov. Nebo mu spíše nic jiného nezbude.

Po chvíli se konečně ředitel objevil. Ne že by tam byli všichni, ale nikdo to nechtěl rozebírat a nezdálo se, že by to až tak vadilo. Nebo to alespoň profesor nedal najevo a bude to řešit později. Isabella v duchu všechny nepřítomné politovala. Muž mezitím došel až do středu jejich shromáždění, na místo, které mu jen tak mimochodem bylo určeno. Všichni mezitím zmlkli, nemusel jim ani nic říkat, na ticho byli všichni naučení a zvyklí. Jednoduchá podmínka pro setrvání na škole.

"Mám pro vás několik informací, které nám dnes ráno sdělili pořadatelé turnaje. Za prvé, bradavický šampion Cedric Diggory z turnaje vypadl, ale to myslím bylo jasné hned po prvním úkolu." Několik lidí se uchichtlo. Is nad tím musela protočit oči. Všichni ještě před vteřinou byli napnutí, nervózní a taky se tak trochu báli, aby jim Karkarov něco nevytkl. A teď se tu skoro smáli. Zatracená kruvalská povaha. "Za druhé, bude se konat vánoční ples ku příležitosti turnaje. Jedná se o slavnostní událost, tedy očekávám, že se všichni budete chovat spořádaně a ke cti naší školy. Celou akci budou zahajovat šampioni se svými partnery," odmlčel se a v davu pohledem našel Isabellu, která se snažila na sobě nedat zdát, že se jí něco takového rozhodně nezamlouvá. Ples! Merline. Tančit uměla trochu, ale z celého srdce nenáviděla jakékoliv společenské události, na kterých člověk musel vypadat dobře, chovat se podle jakýchsi zavedených konvencí a co bylo nejhorší - užívat si to. "Za třetí, rád bych vám připomenul, že v rámci navozování vztahů se studenty ostatních škol rozhodně není nutné se potulovat v pozdních hodinách po pozemcích školy," upřel pohled na několik studentů, a pak pokračoval. "To je pro dnešek vše, můžete jít."

Na to se vydal skrz dav a o chvíli později již scházel na pevninu. I studenti se začali rozcházet. Krapet roztřesená Isabella se vydala ke své kajutě. Viktor ji následoval, třebaže si nemohla nevšimnout, že zatímco ona proklínala všechny možné osoby až do osmého kolene a divoce přitom máchala rukama, držel si od ní krapet odstup.

Vešla do kajuty, na stůl položila pytlíček s lektvary, na který si vzpomněla vlastně jen tak náhodou, a pak sebou praštila na postel.

"Isabell?" oslovil ji opatrně její přítel, když zavřel dveře a přešel k ní.

"Nenávidím plesy!" zavrčela.

"Is?"

"Ne, ještě ani nevím, jak otevřu to zkurvený vejce a oni si teď vymyslí ples!"

"Isabell, šla bys se mnou na ples?" ozval se Viktor hlasitě. Překvapeně zvedla hlavu a zadívala se na něj. Vypadala jako dítě, kterému řeknete, že Fleuntýnka neexistuje.

"Já…," začala, ale pak prostě přikývla. A pak, když si konečně uvědomila ten prostý fakt, že na rozdíl od všech ostatních nebude mít problém s hledáním partnera, dokonce má někoho, se kterým tu nutnou akci stráví ráda, se k němu natáhla a políbila ho na rty. Jen tak něžně, ale když se rozhodl, že ho prohloubí, nebránila se tomu a podvolila se. Opatrně si ho přitáhla k sobě, což si vyložil jako pozvánku do její postele.

Aniž by přerušil spojení jejich rtů, naklonil se nad ní, rukama se opřel vedle její hlavy a jen ji líbal, něžně a přitom vášnivě, do té doby, než ho odstrčila a teď se ocitla nahoře ona, uličnicky se mu posadila na hruď a jen tak mimochodem ho začala zbavovat oblečení. A on se nechal, její iniciativa se mu i líbila, ale po chvíli usoudil, že to ona toho má na sobě moc a pomohl jí od přílišného odění, občas se jen tak omylem dotkl nějakého toho citlivého místečka a užíval si pohledu na ni, jak se snažila zadržet vzdychy.

Látka za látkou se ocitala na zemi, až oba tam skončili nazí, nutně vzrušení a s upozaděným racionálním uvažováním. Viktor si ji znovu přitáhl do polibku, zatímco rukama bloudil po jejích citlivých místečkách a užíval si pocitů, jak mu vzdychá do úst a ztrácí sebeovládání. Jak šeptá jeho jméno a šmátrá mu po hrudi.

Už ani on to nevydržel, přetočil si ji pod sebe, a pak, aniž by přerušil jejich polibek, do ní opatrně vnikl. Prohnula se, nechal jí chvilku na zvyknutí, pak se v ní začal pohybovat. Něžně, opatrně, nikam nespěchal. Nechtěl to nějak pokazit a ta chvíle v sobě měla tolik. Jen lásku, jakýsi pocit spojení v jedno tělo a jednu mysli, kdy nevnímali realitu, kdy by kdokoliv mohl najít a spatřit je připomínající jedno velké sousoší. Bylo to tak silné, že oba chtěli jen jediné. Ať tahle chvíle trvá navěky.

Poznámky: Fleuntýnka je kouzelnická víla, která ve světě kouzel roznáší dárky. Není to věc HP knih, je to taková naše postava na Hogwarts.cz.