This is war - 6. kapitola

Další schůzka, další špatný den. Nebo spíše noc?

Tentokrát to nebyla žádná komorní schůzka, jak po přemístění zjistila. Ocitla se v rozlehlé místnosti, která jinak pravděpodobně sloužila jako taneční sál. Pár smrtijedů tam již čekalo, rozestavěných do kruhu, a ona se k nim přidala. Zatímco se přidávali další a další, pozorovala je. Překvapilo ji, kolik jich nezná. I přes to, že nosili masky, dokázala vždy většinu z nich rozeznat. Ale teď ne. Ty postavy pro ni byly naprosto cizí. A jak si povšimla, ona pro ně taky. Často chvíli zmateně stály, než se připojily k ostatním. Když se dostavil i Severus, na moment se jí zastavil dech. Ale jinak necítila nic a dál se dívala do středu kruhu, s maskou na tváři.

Pán vešel po chvíli, kdy se zdálo, že tu jsou již všichni. Černý hábit za ním vlál, když procházel okolo každého z jeho věrných - a u každého se zastavil a na moment pohlédl do očí. Mnozí sklonili hlavy, ale Kath ne. Oplácela mu pohled. A on od ní odešel s pobaveným úšklebkem.

Zastavil se ve středu a začal mluvit. Otáčel se a každý mu naslouchal, i Kath, třebaže se ji něco vůbec netýkalo. Ale slyšela každé slovo, každé jeho zasyčení. Mluvil a jeho projev ji uchvacoval. Mluvil o tom, kolik čarodějů se přidalo do jeho služeb, aniž by zmínil jejich jméno. Věděla, že to často byli kouzelníci dobří pouze k umírání v bitvách. Neměli znamení, pouze někoho z vyšších sfér, koho znali. Pána často nikdy nespatřili. Ale sloužili a to bylo hlavní.

"Desátého srpna přivítáme do našich kruhů i ty, kteří budou přísahat starým způsobem. Luciusi," otočil se ke kouzelníkovi, jehož bílé vlasy byly patrné i s nasazenou kápí, "věřím, že tvůj syn bude připraven." Malfoy přikývl a uklonil se. Kath zatrnulo. Moc dobře věděla, co znamená starý způsob, také tak přísahala. Ale jestliže je tu chlapec, je zapotřebí i dívka…

"Severusi, o totéž doufám i u tvé svěřenkyně Hermiony. Je jistě jasné, kdo přinese rituály obětinu." Snape se uklonil a zamumlal něco na souhlas. Kath zatrnulo a sevřela ruce v pěst. Proto se objevil… to vědomí ji zabolelo víc než cokoliv jiného. I přes to, že věděla, že ji nikdy nebude tolik milovat jako kdysi Lily, měla ho alespoň u sebe. Ale teď… nepřišel kvůli ní, už to tak bylo a ona to už věděla. Nevadilo jí, že ji de facto zneužil, na to si již za ty roky zvykla. Něco v ní se zlomilo. Netušila co. Jako kdyby ji něco opustilo, odletělo do vzduchu a zůstalo jí pouze prázdné místo.

Poslouchala dál, i když nic z toho moc nevnímala. Nikdy se necítila tak mizerně jako teď.

"Katherine." Shromáždění bylo u konce. A Pán si ji volal. Vykročila z kruhu a šla za ním, s mnoha pohledy upřených v zádech. Nemyslela, jen ho následovala složitými a temnými chodbami, které tu a tam rozjasnilo světlo pochodní. Věděla, co ji čeká, ale netrápila se tím, dnes ne.

Pán otevřel dveře neznámé místnosti a nechal ji vstoupit. Byla to ložnice, s velkou postelí a okny, odkud se mohla dívat na ztemnělý park a oblohu nad ním, kde se již objevovaly první hvězdy. Kath věděla, že dnes ji hodina astronomie určitě nečeká.

Otočila se k Pánovi, který ji bedlivě pozoroval. A pak, z důvodu, který sama neznala, se začala svlékat. Shodila ze sebe masku, plášť i vše ostatní, až před ním stála nahá. Sledoval ji přimhouřenýma očima. Ale pak se usmál, tedy spíše zašklebil, i když to úsměv připomínalo víc než jindy. Přešel k ní. Dotkl se ji nejprve lehce, jako kdyby zkoušel, zda neuskočí. Ani se nepohnula, když jí přejížděl po stehně výš, přes boky až na prsa. Znovu se ušklíbl a přitáhl ji k sobě.

Hrubá látka ji dráždila, ale nedala na sobě nic znát. Jako kdyby dnes něco odplulo a vzalo sebou i nějakou její část.

Téměř si ji dostrkal do postele. Hůlkou se zbavil svých šatů, a pak se k ní připojil. Povlečení bylo příjemné na dotek, ale moc si ho neužila, kostnaté ruce ji převrátily na břicho a vytáhly na všechny čtyři. Pak se zvedl a odešel. Nedívala se dozadu, jen sklonila hlavu a čekala. Vrátil se po chvíli, slyšela, jak se jeho bosá chodidla dotýkají dřevěné podlahy. Klekl si za ní, cítila, jak se matrace pod ním prohnula. Téměř něžně ji pohladil po zadečku. Podivila se nad tím, než ji na to samé místo dopadlo něco mnohem horšího. Zalapala po dechu a sevřela povlečení pod sebou. Rákoska. Dopadala na její pozadí s nevídanou přesností a vytvářela na něm rudé šrámy. Katherine lapala po dechu, svírala deku a kousala se do rtu, ale ničemu to nepomáhalo. Šíleně to bolelo, mnohem víc než ten zatracený vosk. Cítila, jak na několika místech proťala kůži a že jí po hýždích stéká krev. Držela, ani netušila, proč to dělá, ale byla v tom určitá forma uspokojení. Fyzická bolest přehlušila tu psychickou, tu díru v její hrudi.

"Ty ho miluješ." Nebyla to otázka, pouhé konstatování faktu, když odložil rákosku a přejížděl rukou po šrámech. Roztíral po nich krev a zajížděl prsty přes natrženou kůži, až jí to vrhalo slzy do očí. Potom zajel rukou mezi její nohy. Dotýkal se ji a dráždil ji a ona se mu sama nabídla, rozkročila a položila se níž, neboť již hrozilo, že ji ruce neunesou. Přijal to pozvání a vnikl do ní, i když stále stejně hrubě jako vždycky. Bolelo to, ale téměř to nevnímala, ty pravidelné přírazy, které sebou nesly i sladké vzrušení. Unikala ze spárů reality, vášeň s bolestí ji odnášely kamsi do dálky. Zapomněla na všechno, co se jí ještě před půl hodinou honilo hlavou, vše se stalo nepotřebnými starostmi. A pak se její tělo prohnulo, na okamžik se jí zatmělo před očima. Cítila, jak se do ní Pán udělal. Ruce i nohy se jí třásly, když z ní vyklouzl, a jen tak tak se na nich držela.

Klečela tam a cítila, jak se jeho semeno mísí na stehnech s její krví. Nepohnula se, čekala, ani nevěděla proč. A pak si ji přitáhl, uchvátil její rty a začal ji líbat. Bylo to obludné a zvláštní, ale dech se jí zrychlil a potichu vzdychala. Rukou jí mačkal prsa, a pak sjel níž, do jejího klína. Dráždil ji a laskal, až ji podruhé přivedl k vrcholu.

Svalila se na postel, nevnímala bolest, se zavřenýma očima vydýchávala tu vlnu vzrušení, která se přes ni přehnala a vyhnala všechen zdraví rozum. Když je otevřela, spatřila nad sebou Pána, upřeně ji pozoroval, a pak téměř neslyšně řekl: "Mám pro tebe úkol."