úterý 31. prosince 2013

2013. A je to za mnou.

Původně jsem netušila, zda něco takového napsat, ale... Nits mě přemluvila. Navíc musím uznat, že se to hodí jako pauza mezi dopsáním čtenářského deníku na toto poletí a dokončením projektu do biologie na rostlinná pletiva. 

Když se člověk zadíval poprvé na ta číslo 2013, tak trochu se možná i obával, co mu může přinést rok, kde je třináctka. Něco špatného? Zlého? Je pravda, že z historie si na nic velmi tragického nevzpomínám (snad rok 1939, kdy je 39 trojnásobek třináctky, ale nehledejme něco, co nikde není...). A já to přežila. Ve zdraví. Možná to byl pro mě přelomový rok, protože se stalo něco, o čem jsem ani netušila, že je to možné. Začala jsem znovu psát.

Já s tím začala již v lednu 2011. Na jednom serveru se svými nepovedenými pokusy o Fanfiction na Stmívání. Postupně se to zvrtlo i v HP. Ptáte se, proč to skončilo? Protože jsem začala chodit na Hogwarts.cz a také jsem se dostala ke slashi. Do toho jsem se zamilovala, ale nějak se necítila na to ho napsat. Pak jsem netušila, proč vůbec psát. A tak to nějak skončilo. 


Ve své tvorbě jsem pokračovala na Hogu, ale FF to převážně nebylo. Nějaké příběhy, úvahy, obrázky... Za tu dobu jsem se neuvěřitelně vypsala, našla nějakou jistotu. I když to stále mělo daleko do toho, co teď píši, to vám přiznám bez mučení. 

A pak přišel rok 2013. Doufala jsem, že bude lepší než ty předešlé. A on svým způsobem byl. 

Přišel totiž únor - a březen - kdy jsem poznala Nits. Hihi, naše první zpráva na FB je dost originální. Tak trochu mě dotáhla k povídkám. Jo, já jí říkala, že psát nebudu, už vůbec ne na One Direction. No a pak... 

Byl červen. Bydlím v Děčíně (ale naštěstí na kopci) a byly povodně. Šestého června jsem měla narozeniny. A sedmého šla do kina na Star Trek. I když jsem to zjistila jen náhodou, kino bylo předtím kvůli povodním zavřené. Měla jít se mnou Kaisa, ale nemohla. Po filmu jsem s mamkou jela domů - vlakem, který u nás při povodních znamená hlavní dopravu mezi oběma břehy. A víte, on je to zajímavý pohled, když koukáte dolů, voda je tak blízko. Pak se vám myšlenky rojí v hlavě samy. Takhle nějak prosím vznikla moje první povídka na 1D - Z pekla do nebe

Pak přišly další. Nejen 1D. A nakonec... kapitolová povídka. This is war. Psaná v červenci, obsahuje moji první 15+ scénu. Další byla Kruvalská princezna. Nechce se mi věřit, že ji píšu už tak dlouho... A ještě psát budu, jak to tak vypadá.

Konec července, začátek srpna. A Byli jsme děti. Tu povídku... mám ráda. Hodně. I když se za ni také svým způsobem nenávidím. 

Další povídky, další zkušenosti. Sex v nich. Humor. Zoufalství, strach, bolest. 

You are mine, která je povídkou ze světa, který se mi zrodil v mysli a kterého se sama děsím. A oba dva, Louise i Harryho, neskutečně lituji. A nenávidím se za to, že jsem tak krutá a ošklivá vůči nim. 

Poslední vlk. Já... vím, měla bych ho psát víc a také chci. I když čtenářů má málo, ale vždy je hlavní, co si o tom myslí autor. A já se budu snažit polepšit. 

Byli jsme mladí. Povídka psaná ze zoufalství? Z nesmírné chuti to znovu ze sebe dostat jako u dětí? Povedlo se mi to, myslím. A ukázalo, že příště bych už na nic takového neměla myslet. Že dvakrát to stačilo, že to vidím i z těch ohlasů. 

V prosinci jsem si přestěhovala blog na tuto adresu. Měla bych konečně dopsat všechny ty úvody... Napíšu, snad ještě dnes. Ať příští rok začnu s čistým štítem.

Miluji psaní. Je to něco jako vás život. I když vás trápí, i když jste kvůli němu zklamaní, protože někdy... žárlíte. Na lepší autory, na ty, kteří dostávají ve skupině doporučení. A přitom nemáte proč, každý jsme jiní. Každý máme svůj styl, sedí nám něco jiného... Měla bych to hodit za hlavu a smířit se s tím, já vím. Jenže jsem také Gibsonová. Člověka jen tak nezměníte. 

Šťastný nový rok. 2014. Sto let od vypuknutí první světové války, 75 let od vypuknutí té druhé, 70 let od vylodění v Normandii. Uvidíme, co nám přinese. Hodně štěstí, lásky a pohody. Mějte se krásně. :)


2 komentáře:

  1. Nádherný článek, drahá. :3

    OdpovědětVymazat
  2. Juuu, tak to ti závidím, takový skvělý rok. Pro mě byl rok 2013 utrpením. Už jsem do něj vcházela s problémy, které jen vyrostly. No, koneckonců, stále žiji! :) A doufám, že rok 2014 bude pro tebe stále dobrým a pro mě lepším. :)

    OdpovědětVymazat

Pokud nemáte účet google, lze využít možnosti anonymní, a pak se - budete-li chtít - podepsat do komentáře, či variantu "Název/adresa URL", kam zadáte svou stránku (pokud nemáte, klidně tam šoupněte tetičku wiki) a své jméno. :) Za komentáře a názory budu neuvěřitelně vděčná, děkuji moc! :))