pátek 20. prosince 2013

Byli jsme mladí - Prolog

Pamatujete na Byli jsme děti? Pak vám už název této povídky něco napoví, ale nebojte, její přečtení rozhodně není nutné. Tohle je něco jiného. Povídka, která se odehrává na jiném místě. A s jiným párem. Gryles. 
Ponořme se do historie, vraťme se k druhé světové válce. Vydejme se do Paříže, abychom nalezli jeden příběh o lásce, zradě, válce a smrti. 
Za komentáře budu vděčná. Také bych chtěla podotknout, že u této povídky budou přibývat kapitoly rychleji než u jiných. Jen záležitost na vánoční prázdniny. 
Příjemné počtení.

Věnováno Nits, Emily a Fay.
Chybovat je lidské, říká se. Každý děláme chyby, vědomě i nevědomě. Pořád. Někdy se nám zdá, že každé naše slovo je chyba. Někdy si to uvědomíme až potom, co je vyřčena celá věta.
Za celý svůj život jsem nepřišel na to, co je horší. 
Zda vědomí, že právě děláme chybu. Či to sladké nevědomí, kdy o tom ani netušíme. Nejhorší ale je, když víte, že ani fakt, že pokud bychom si byli vědomi toho, že právě chybujeme, by nás od toho činu neodradil. Nemáte pro tu omluvu, nic. 
Můžete jen stát a dívat se se slzami v očích na krajinu, na hroby těch, které jsme tolik milovali.
Můžete jen plakat a litovat, ale stejně vám to nepomůže. Nikdo vám neodpustí. Neodpustíte ani sami sobě. Už se to přeci stalo. V době, kdy každý chybuje, snad i více než v jindy. Nebo to alespoň všichni říkají.
V době, kdy jiní byli dětmi. 
V době, kdy jsme byli mladí. 
V době, kdy se nad Evropou stahovaly tmavé mraky. A pršelo. Hřmělo. Nebyl den, kdy se na obloze neobjevil blesk. Blesk ve tvaru hákového kříže. 
V době, kdy lidé umírali, národy trpěly a vojáci za ně bojovali. Na pevnině. Na moři. Ve vzduchu.
V době, kdy byla vyřčena silná slova. Kdy se i jimi bojovalo. A také za ně umíralo.
V době, kdy lidé obětovávali svou krev, dřinu, pot a slzy. Své životy pro to, aby zachovali lidstvo, další generace. Aby zachovali své národy a rodiny. 
V době, kdy každý tušil, věděl, že může zemřít během okamžiku. A jeho jediným přáním bylo to, aby sebou vzal co nejvíce těch druhých.
Všichni bojovali. Zbraněmi, slovy, odhodláním.
V té době jsem udělal tu největší chybu. A také tu nejkrásnější a nejsladší, jakou člověk může udělat.
Zamiloval jsem se. 
Zamiloval jsem se do chlapce jménem Harry. Mohl jsem se v jeho očích topit navěky. Nikdy bych se nenabažil jeho kudrnatých vlasů a tolik příjemných doteků. Mohl bych s ním trávit roky, staletí. A stejně by mi to připadalo jako šíleně krátká doba.

Moji rodiče tehdy vlastnili malou pekárnu a z okna v mém pokoji jsem viděl na Eiffelovu věž. 
Ale Harry tu byl cizincem. Stejně jako mnoho jiných. Cizinci oděni v černých uniformách s hákovým křížem na levé paži a mluvící jazykem, kterému ne každý u nás rozuměl. Možná to i bylo dobře. Pro ně. Nenechali se okouzlit slovy, ani hlasem. 
Nezamilovali se. Já ano. 
A ani nevím, zda to byla ta největší chyba. Nebo to největší štěstí, co mě mohlo potkat. 

4 komentáře:

  1. "Zamiloval jsem se.
    Zamiloval jsem se do chlapce jménem Harry."
    Tady v téhle chvíli mi začaly slzet oči.
    Achjo, víš, že to nenávidím.. Ale přitom se strašně těším. Vidím ten řev, hukot moře a to všechno... achjoachjoachjo!

    OdpovědětVymazat
  2. Eliz. Nechápu, proč ostatní čekají na Vánoce, já je mám už teď! Nesnáším tu povídku a nehorázně moc se těším, až bude další díl...

    OdpovědětVymazat
  3. Elizabeth... Prológ má v sebe obrovskú silu. Slovami dokážeš vyjadriť aj neopísateľné. Mám strach z čítania tejto poviedky, no na druhej strane sa jej dychtivo nemôžem dočkať. Bolesť, ktorá príde s týmto príbehom ma určite zasiahne. Už teraz mi je smutno. Ja však v bolesti vidím istú krásu, trpkú krásu. Vnímam ju ako niečo, čo vychádza z človeka strápeného a osudom skúšaného, ale je aj napriek všetkému nažive, je silný a odoláva.
    Nick sa zamiloval, to znamená, že si Harryho láskou nebol istý alebo to nebolo obojstranné? Ja viem, odpovede prídu, len musím nechať dej plynúť. Už teraz ma tento príbeh celého pohltil do svojich rúk.
    Harry je tu znova ten, ktorý stojí na opačnej strane. Ak to bude tentoraz koniec práve pre neho, budem to znášať ešte ťažšie, než keď zomrel Louis v Byli jsme děti.
    Milujem tvoje poviedky, sú výnimočné a bolestivo krásne. Ďakujem, že si cez tieto sviatky môžem prečítať tvoje ďalšie veľdielo.
    Lots of love xx

    OdpovědětVymazat
  4. O.M.G
    Zamilovala som sa do tejto poviedky rovnakým podielom ako on do Harryho. Milujem to, ako dokonalo, precítene všetko opisuješ, aoo tam nie sú žiadne nejastnosti, bludy ale presnosť sediaca a presne súvisiaca s históriou. Milujem toe metafory, ktoré tam vkladáš. Práve som od teba dostala najlepší vianočný darček.
    A OMG, OMG, OMG, fangirling k tejto poviedke. A to ve ovanie...kviiiik :3

    Ďakujem.

    OdpovědětVymazat

Pokud nemáte účet google, lze využít možnosti anonymní, a pak se - budete-li chtít - podepsat do komentáře, či variantu "Název/adresa URL", kam zadáte svou stránku (pokud nemáte, klidně tam šoupněte tetičku wiki) a své jméno. :) Za komentáře a názory budu neuvěřitelně vděčná, děkuji moc! :))